Zbytečná cesta?

-
Dnešní článek pro vás píše Martin - tatínek 3 dětí z Donum Felix, mimo jiné také jeden z těch, díky nimž jsem se já, moravačka, objevila až tady, v Donum Felix 😊 Tak pěkné čtení...

Dneska jsme se s Matějem vydali do Krkonoš k lékaři. Prý bude potřebovat rovnátka... Proč jsme chtěli zrovna tak daleko? Dlouhá historie...😊
A to znamená, že se Vítek a Violka museli poprvé v životě sami dopravit do školy. Jasně, že to zvládnou - s Matějem jezdí přece už druhý týden. V noci teda spali u babičky, takže budou nastupovat na jiné zastávce, ale to by je nemělo rozhodit... Úplně náhodou 😊 jsme je viděli nastoupit do autobusu. Nic na tom není - a taky jedeme...
Já za chvíli: "Matěji, co myslíš, zvládnou to?"
Matěj: "Jasně..."
Já: "No, určitě poznají, kde vystoupit... A je tam přechod se semaforem, nebo bez semaforu?"
Matěj: "Se semaforem."
Já: "Tak jo."
To je důvěra, co? 😊
Za půl hodiny zvoní telefon. Volá Violka.
Violka: "Mami, jste ještě u babičky?"
Simona: "Ne, jsme na cestě. Jeli jsme hned po vás."
Violka: "Hm, to je blbý. Zapomněla jsem tam tablet..."
Simona: "Tak si ho tam vezmeš zítra. Půjdeme k babičce na oběd."
Violka: "Tak jo. Ahoj."
Matěj: "Co chtěla Violka? Zapomenutý tablet? Jo, ten jsem jí vzal, mám ho tady."
Je to hezké, že takhle myslel na sestru. Ta bude ráda, až se to dozví...
Ve Vrchlabí jsme si připadali jako staří Plhovi z Kojčic u Pejřimova.
My: "Jdeme se zeptat na syna."
Doktorka: "Otevři pusu... Hm, tak je fakt potřebuje."
My: "Dvojka. Tak jdem. Spánembohem." 😊
Dvě a půl hodiny tam, dvě a půl hodiny zpátky... 😊
Děti by se měly vrátit chvíli po nás. Tady je přechod bez semaforu. Frekventovaná silnice. Hodně široká. A trochu kopeček a zatáčka. Ale nebojíme se o ně, fakt... 😊 A už zvoní u vrátek, fajn...
Akorát teda přišel jenom Vítek. Jako sám. Bez Violky.
Já: "Kde je Violka?"
Vítek: "Šla k babičce. Pro tablet."
Já: "Hm... A to šla pěšky odsud?"
Vítek: "Ne, zůstala v autobuse."
Za tři čtvrtě hodiny byla doma. Úplně v pohodě.
Člověk by možná řekl, že to byla zbytečná cesta. Ale tak to není. Všechno, čím procházíme, je nám k něčemu dobré...


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Září je tu a s ním i nové zážitky :)

-
Dnes  jsem byla v družině a po cestě domů si lehla v parku, tak nějak jsem si zrekonstruovala dnešní den.. a potřebuju vám napsat, co jsem dnes prožila a čemu jsem byla přítomna... 1) Vítek chtěl jít do centrálu... nakonec jsem odešla se 14ti dětmi (z toho spousta malých 1. či 2. třída).. před odchodem jsem měla trochu obavu... bylo jich fakt dost.. ale pak jsem vyrazila a oni byli prostě boží... na všem jsme se domluvili, všichni si nakoupili, co potřebovali, u pokladny vykomunikovali neshody, našli řešení problémů..atd... 2) poté, co jsem přišla, šla jsem juknou nahoru, ozývalo se úžasné bubnování (z toho, co jsem slyšela, jsem si myslela, že bubnuje Kuba, bylo to fakt super), přijdu do kruhovky a tam malá nová Barunka prvňačka bubnuje jak o život.. a chrastí ji do toho Aleksi... pozvali mě mezi sebe... a Aleksi chodil po chodbách (hlásit nám, že na chodbách díky naší hudbě tancují lidi, že je to pecka) a že nestačí hrát tady, musíme obejít celou školu a všude udělat malý kon
Další informace

Když se děti ujímají vedení kruhů při demokratickém procesu

-
V posledních týdnech se nám ve škole dějí věci :) na Kubovu otázku, zda někdo chce vést řešící kruh,* se v kruhu zvedají ruce a dochází ke krásným situacím. Vyberu pár z nich.. Situace první... Jirka neví, jak to je přesně s pravidly ohledně technologií a kde je hledat. Kuba se chytá za hlavu a reaguje na Jirku s důležitostí v hlase, že všechna pravidla aktualizuje, jsou v Knize pravidel, dává do toho spoustu své energie a štve ho, že Jirka ani neví, kde je hledat. Načež vedoucí kruhu - osmačka Amálka podotkne něco ve stylu: "Jirko, ta Kniha pravidel, to není žádný Kubův deníček..." :) následují výbuchy smíchu ze všech koutů místnosti. Situace druhá... třeťačka Violka vede kruh, celou dobu si maluje na papír s agendou řešícího kruhu obrázky a vyvolává ty, kteří se hlásí.. Když některý z dospělých začne mluvit bez toho, aby se přihlásil, Violka ho svým sladkým hláskem upozorní na to, že na kruhu je třeba se hlásit 😊 ********* Učíme se dodržovat pravidla a
Další informace

Tichá síla pozorování

-
Tento článek pro vás sepsal člen týmu Kuba ☺ Zenové texty říkají: „Buď svědkem, pozorovatelem svých myšlenek”. Co se stane, když toto pozorování aplikujeme nejen v meditaci, ale i v běžném životě? Stanou se zázraky. Čtvrtek. Ve škole se pohybují inspektorky České školní inspekce a jde nám o hodně. Odráží se to na nás i na dětech. Tvoření papírů, intenzivní příprava, dlouhé diskuze, únava a napětí. Ale taky obrovská motivace uhájit si školu podle našich představ. Školu založenou na dobrovolnosti, sebeřízení, otevřené komunikaci a hlubokých vztazích. Hned ráno na chodbě zdravím druháka Alexe a začínáme se bavit o strachu. Nedaří se mu pochopit, proč mamka o něj moc strach nemá, že my ve škole taky ne, ale paní inspektorky by byly nejradši, kdyby byl všude a pořád nad dětmi dohled. Má však jasno. „Děti mají přece taky mozek a nechtějí si ublížit!. A nejvíc se přce člověk naučí, když něco zkouší, a když se mu něco nepovede, tak se z toho poučí!”. Do diskuze v chodbě nám vstoupí in
Další informace