Jednoho slunného dne...
Vše začalo jako každý den... ranním tancem... v místnosti, kde se odehrávají ranní kruhy zapneme hudbu a blbneme... tančíme, smějeme se, cvičíme akrojógu, hrajeme divadlo... občas je nás málo, občas víc... ale na tom nesejde...
Ranní tanec je pro mě další z důkazů tolerance a ohleduplnosti v Donum Felix. Představte si dvě baletící cácorky na písničku „Kdyyyybyyy tak v komnatáááááách.." Větší kluci sedí opodál a čekají, až baletky dobaletí, aby si pustili Fireball, kývali hlavou do rytmu a vypadali cool...
Drobnost, mohli bychom říct.. pro mě velká věc.. respekt.. tolerance.. pochopení..
Ale aby to nebylo pořád jen o růžových momentech... Dneska se ztratily peníze... nebo ztratily... někdo je vzal... batoh na zemi, rozházené věci včetně peněženky, která byla otevřená a prázdná... V takových situacích svoláváme mimořádný krizový kruh. A tentokrát byl mimořádně plodný. Byly slyšet velmi zajímavé názory od dětí i dospělých. Od počátečních slov ohledně obav a strachů z toho, že se to děje opakovaně a začínáme se cítit ohroženě, jsme plynule přešli k názorům typu:
„Ten člověk, co ty peníze vzal, má asi nějaký problém..."
„Možná je smutnej..."
„Třeba ty peníze moc potřebuje..."
Až po názor páťáka, který řekl, že by tomu, kdo to udělal, dokonce i zatleskal, kdyby se přiznal. „K přiznání je totiž potřeba velké odvahy.."
Ze ztracených peněz se vytvořila krásná diskuze o důvěře, strachu, komunitě... Mluvili jsme prostě o nás. O tom, jak to máme a jak to cítíme... A nakonec jsme se dohodli, že chceme všechno otevírat. Povídali jsme si o tom, jak bezpečně se ve škole cítíme a většina komunity se cítí dobře a bezpečně. Padl i návrh, že bychom mohli uspořádat povídání o penězích... o tom, jakou mají hodnotu... co si za ně můžeme koupit a tak. Zároveň chceme sdílet své příběhy... příběhy z dětství, kdy i nám byla hodnota peněz neznámá.. a kdy jsme třeba taky něco ukradli..
Vše se skrývá uvnitř každého z nás ❤
Ranní tanec je pro mě další z důkazů tolerance a ohleduplnosti v Donum Felix. Představte si dvě baletící cácorky na písničku „Kdyyyybyyy tak v komnatáááááách.." Větší kluci sedí opodál a čekají, až baletky dobaletí, aby si pustili Fireball, kývali hlavou do rytmu a vypadali cool...
Drobnost, mohli bychom říct.. pro mě velká věc.. respekt.. tolerance.. pochopení..
Ale aby to nebylo pořád jen o růžových momentech... Dneska se ztratily peníze... nebo ztratily... někdo je vzal... batoh na zemi, rozházené věci včetně peněženky, která byla otevřená a prázdná... V takových situacích svoláváme mimořádný krizový kruh. A tentokrát byl mimořádně plodný. Byly slyšet velmi zajímavé názory od dětí i dospělých. Od počátečních slov ohledně obav a strachů z toho, že se to děje opakovaně a začínáme se cítit ohroženě, jsme plynule přešli k názorům typu:
„Ten člověk, co ty peníze vzal, má asi nějaký problém..."
„Možná je smutnej..."
„Třeba ty peníze moc potřebuje..."
Až po názor páťáka, který řekl, že by tomu, kdo to udělal, dokonce i zatleskal, kdyby se přiznal. „K přiznání je totiž potřeba velké odvahy.."
Ze ztracených peněz se vytvořila krásná diskuze o důvěře, strachu, komunitě... Mluvili jsme prostě o nás. O tom, jak to máme a jak to cítíme... A nakonec jsme se dohodli, že chceme všechno otevírat. Povídali jsme si o tom, jak bezpečně se ve škole cítíme a většina komunity se cítí dobře a bezpečně. Padl i návrh, že bychom mohli uspořádat povídání o penězích... o tom, jakou mají hodnotu... co si za ně můžeme koupit a tak. Zároveň chceme sdílet své příběhy... příběhy z dětství, kdy i nám byla hodnota peněz neznámá.. a kdy jsme třeba taky něco ukradli..
Vše se skrývá uvnitř každého z nás ❤
Komentáře
Okomentovat