Příspěvky

Pozvánka na narozeninovou párty

Před pár týdny za mnou přišli naši mladí dospěláci* (jak jim ráda říkám) a prozradili mi tajemství...

„Zuzka má za týden 15. narozeniny a my jí chystáme překvapení, chceme uspořádat oslavu, upéct dort a přespat ve škole. Myslíš, že by to šlo, Kačiko?"

„Proč ne?" odvětila jsem a předložila jejich návrh na týmové poradě. Nikdo nebyl proti. Na kruh jsme to vzít nechtěli, bylo to přece přísně tajné.


A jak to dopadlo?
Skvěle ❤ 
Místo hlídání puberťáků jsem si připadala jako pozvaná na narozeninovou párty mých nejlepších kámošů... 
Byli úžasní... mladí, šílení, rozesmátí... a zároveň zodpovědní a rozumní.
A Zuzka?
Ta byla rozzářená jako baterka... se slovy, že to byly nejlepší narozeniny jejího života.
Zuzka... holka, kterou, když jsem poznala, působila nesměle a bála se projevit... a teď? Lítá po škole jak ztřeštěná, dostala se na vysněnou střední, a když mluví o focení a západech slunce, energie z ní doslova tryská :)

                                                             …

Já se vám omlouvám...

Uvědomila jsem si to dnes, když nás bylo ve škole málo... málo dětí, ale hlavně málo dospělých... uvědomila jsem si, jak je tam bez nás dospěláků dobře... taková pohodička, klid, harmonie...

Děti, naši mladí dospěláci (jak vás ráda oslovuju),

já se vám omlouvám...

Omlouvám se za to, že vám stojíme v té vaší síle...

My dospěláci... s našimi programy, představami, projekty, rozvrhy, výlety... s tou nekončící agendou toho, co si MYSLÍME, že je potřeba řešit...

My... čím víc úkolů plníme, tím míň šance máte...

My... čím jsme zaneprázdněnější, tím víc "nic neděláte"...

Ani nemůžete... my vám v té energii totiž stojíme...

Já se vám omlouvám... já vás nechcu nic učit... mám pocit, že vás ani nic naučit nemůžu...

Jediné, co můžu, je BÝT tam... autenticky... já... veselá, smutná, rozčilená, znuděná, unavená, šílená... JÁ... v té nejryzejší pravosti mého momentálního JÁ... nic víc vám nemůžu nabídnout...

Toto je totiž to jediné opravdové, co mám... tu přítomnost... ten zbytek, ta omáč…

Životní cesty ❤

Obrázek
Jsme si malovaly s Violkou... nakreslila toto:


a řekla mi k tomu následující:

„Kačiko, to kolečko v levém horním rohu, to jsi ty.. to ses narodila... potom jsou tu nějaký cestičky.. životní cestičky, víš?

Máš tady třeba cestu radosti, ale taky cestu smutku, naštvanou nebo i posr**nou cestu... cestu rodiny, lásky...

Ta barevná a šílená, ta je hodně tvoje... cesta dobrodružství, taková objevitelská cesta, víš?

❤ Ale víš co je důležité, Kačiko?
Ty je můžeš zkusit všechny, ty cesty... můžeš se i vracet a vybírat jiné...
A když na jednu nastoupíš, jediné, co víš jistě, je to, že vůbec nevíš, jak to dopadne...
Ale musíš věřit... věřit, že vždycky to nakonec dopadne dobře." ❤

                                                                          *****************
Violce bylo nedávno devět.. a já hluboce smekám před její moudrostí, kterou předává s radostí a lehkostí jí vlastní 😊

Když se děti ujímají vedení kruhů při demokratickém procesu

V posledních týdnech se nám ve škole dějí věci :) na Kubovu otázku, zda někdo chce vést řešící kruh,* se v kruhu zvedají ruce a dochází ke krásným situacím.

Vyberu pár z nich..
Situace první... Jirka neví, jak to je přesně s pravidly ohledně technologií a kde je hledat. Kuba se chytá za hlavu a reaguje na Jirku s důležitostí v hlase, že všechna pravidla aktualizuje, jsou v Knize pravidel, dává do toho spoustu své energie a štve ho, že Jirka ani neví, kde je hledat. Načež vedoucí kruhu - osmačka Amálka podotkne něco ve stylu: "Jirko, ta Kniha pravidel, to není žádný Kubův deníček..." :) následují výbuchy smíchu ze všech koutů místnosti.
Situace druhá... třeťačka Violka vede kruh, celou dobu si maluje na papír s agendou řešícího kruhu obrázky a vyvolává ty, kteří se hlásí.. Když některý z dospělých začne mluvit bez toho, aby se přihlásil, Violka ho svým sladkým hláskem upozorní na to, že na kruhu je třeba se hlásit 😊
*********
Učíme se dodržovat pravidla a dávat zpětnou vazbu…

Zbytečná cesta?

Dnešní článek pro vás píše Martin - tatínek 3 dětí z Donum Felix, mimo jiné také jeden z těch, díky nimž jsem se já, moravačka, objevila až tady, v Donum Felix 😊 Tak pěkné čtení...
Dneska jsme se s Matějem vydali do Krkonoš k lékaři. Prý bude potřebovat rovnátka... Proč jsme chtěli zrovna tak daleko? Dlouhá historie...😊 A to znamená, že se Vítek a Violka museli poprvé v životě sami dopravit do školy. Jasně, že to zvládnou - s Matějem jezdí přece už druhý týden. V noci teda spali u babičky, takže budou nastupovat na jiné zastávce, ale to by je nemělo rozhodit... Úplně náhodou 😊 jsme je viděli nastoupit do autobusu. Nic na tom není - a taky jedeme...
Já za chvíli: "Matěji, co myslíš, zvládnou to?"
Matěj: "Jasně..."
Já: "No, určitě poznají, kde vystoupit... A je tam přechod se semaforem, nebo bez semaforu?"
Matěj: "Se semaforem."
Já: "Tak jo."
To je důvěra, co? 😊 Za půl hodiny zvoní telefon. Volá Violka.
Violka: "Mami, jste ještě u …

Mé "bad days" v Donum Felix...

Nalaďte se písničkou ❤: https://www.youtube.com/watch?v=Zqf6LlI7xVo

Stává se vám taky někdy, že jsou dny, kdy ráno otevřete oči a nejradši byste je zase zavřeli a zůstali celý den v posteli?

Fyzicky i psychicky... v posteli...

Jó, tak mně se to stalo zrovna včera...

Pondělí, po prázdninách, moc jsem se na všechny těšila, jak si budeme povídat o zážitcích a tak...

Ach, ta očekávání... :)

Kombinace ne úplně doléčených "rýmeček" a Dne 1 (jó, Den 1 znamená, že jsem to dostala) = vražedná kombinace. Možná nemístné psát tak osobní informace na školní blog? Pro mě asi né :) Už nějaký ten pátek nespatřuju v ženské cykličnosti nic moc nevhodného ke sdílení.. Toto téma visí ve vzduchu, je propleteno životy všech, nejen žen... a mě moc baví si povídat o svých náladách, energii a pocitech s dětmi i dospělými ve škole. Cítím, že je to tak v pořádku.. patří to k životu :)

No ale k tomu včerejšku.. celý den se pro mě nesl v duchu "hlavně přežít"... přes den byly různé aktivity, j…

Jednoho slunného dne...

Vše začalo jako každý den... ranním tancem... v místnosti, kde se odehrávají ranní kruhy zapneme hudbu a blbneme... tančíme, smějeme se, cvičíme akrojógu, hrajeme divadlo... občas je nás málo, občas víc... ale na tom nesejde...

Ranní tanec je pro mě další z důkazů tolerance a ohleduplnosti v Donum Felix. Představte si dvě baletící cácorky na písničku „Kdyyyybyyy tak v komnatáááááách.." Větší kluci sedí opodál a čekají, až baletky dobaletí, aby si pustili Fireball, kývali hlavou do rytmu a vypadali cool...

Drobnost, mohli bychom říct.. pro mě velká věc.. respekt.. tolerance.. pochopení.. 

Ale aby to nebylo pořád jen o růžových momentech... Dneska se ztratily peníze... nebo ztratily... někdo je vzal... batoh na zemi, rozházené věci včetně peněženky, která byla otevřená a prázdná... V takových situacích svoláváme mimořádný krizový kruh. A tentokrát byl mimořádně plodný. Byly slyšet velmi zajímavé názory od dětí i dospělých. Od počátečních slov ohledně obav a strachů z toho, že se to dě…